K dispozici je dnes majitelům objektů, kteří se rozhodli vybudovat u domu venkovní dlažbu, a to z jakéhokoliv důvodu, několik druhů venkovních dlažeb. Je potřeba se při tomto výběru v první řadě řídit tím, k jakému účelu by měla dlažba sloužit.

Mezi nejčastější druhy venkovní dlažby lze zařadit tyto:


Zámková dlažba

Zámková dlažba je velmi oblíbená zejména pro vydláždění přístupových cest, ale je velmi vhodná také pro dláždění chodníků či rozlehlých nádvoří. Zámková dlažba je tvořena desítkami dlažebních kamenů, které jsou vytvarovány tak, aby do sebe vzájemně zapadaly. Výrobci dnes nabízejí dlažební kameny velmi rozmanitých tvarů i barev, mnohdy se dá celková dlažba udělat i z několika barevných kombinací jednotlivých dlažebních kamenů. Dlažba mívá zpravidla tloušťku od čtyř do deseti centimetrů, přičemž pro cesty, kde se počítá s vyšším zatížením, tedy zejména pro příjezdové cesty ke garáži apod., je vhodné zvolit co možná největší tloušťku, u chodníků či nádvoří pak postačí menší tloušťka. Zámková dlažba je pokládána buďto do kamenné drti, na železobetonovou desku, někdy se též využívá štěrkového podloží.

Celkový vzhled zámkové dlažby je tím hlavním důvodem, proč je v současnosti tolik oblíbená. Její elegantní design velmi zpříjemňuje celkový dojem z exteriéru. Samotné položení zámkové dlažby probíhá v několika fázích. V první fázi dochází k výkopu terénu, kde by měla být dlažba umístěna, poté se naváží zvolený typ podloží. Je-li podloží navezeno, začíná se dlažba osazovat nejprve obrubníky, následně pak dochází k utvrzení podloží tak, aby se postupem času nepropadalo. Na závěr jsou pak pokládány jednotlivé dlažební kameny. Po položení celé zámkové dlažby je ještě nutné přistoupit k vyplnění spár mezi jednotlivými kameny, které se provádí pomocí jemného křemičitého písku. Je nutné upozornit, že tento zásyp by měl být prováděn za sucha. V poslední fázi je pak potřeba pomocí vibrační desky zhutnit celou plochu dlažby.

Tento typ dlažby působí velmi přirozeně v souvislosti s okolím. Cihlové dlažby se nejčastěji používají při stavbách teras, zahradních cest, ale i jako příjezdová cesta do garáží. Vhodné jsou rovněž do prostoru pro posezení či například jako okraje záhonů. Cihlová dlažba by měla být vyráběna z kvalitní hlíny, to znamená, že by měla být probarvená v celé hmotě. Spektrum odstínů barev je i u cihlové dlažby velmi široké.

Pokládka se provádí buď do pískového nebo štěrkového podloží. Je potřeba podobně jako u pokládky zámkové dlažby, aby byly příhodné podmínky. Cihlová dlažba by měla být každopádně pokládána pouze v suchém prostředí, je tedy vhodné počkat na suché, teplé počasí, nejlépe bezvětrného. Cihlová dlažba bude lemována obrubníky, které jsou zality do betonu. Činí se tak proto, aby se dlažba postupně nerozjížděla a nedocházelo tak k jejímu rozpadu. Obrubníky mohou být rovněž cihlové, ale lze na ně jako materiál použít kupříkladu kamenné kostky či pásové železo.

Jedná se asi o nejpřirozenější typ dlažby vzhledem k přírodnímu typu materiálu. Výhodou kamenné dlažby je její poměrně slušná pevnost a odolnost. Většina zákazníků tento typ dlažby volí pro vydláždění teras, příjezdových cest a chodníků, ale svoje využití mnohdy nalézají například v okolí bazénů či zahradních jezírek. Tato venkovní dlažba se pokládá buď do betonu nebo do štěrkového lože. Záleží přitom na tom, jaká je tloušťka kamenů. Při tloušťce jednotlivých kusů kamene do ř cm je vhodnější zvolit jejich pokládku do betonu. Při takto malé tloušťce by totiž jinak mohlo dojít k postupnému odrolování kamene.

Venkovní kamenné dlažby určené dělané například jako příjezdová cesta, kdy se počítá s jejich větším zatížením, by měly být každopádně vyrobeny z kamenů o větší tloušťce, tedy až okolo 20 cm. Kamenná dlažba je také velmi oblíbená díky své snadné údržbě, kdy ji stačí pouze omýt vodou bez jakýchkoliv chemických prostředků. Nejčastěji používanými kameny jsou žula, křemen, mramor či opuka. Žulové dlažby snesou díky tvrdosti žuly velké zatížení, mramorové dlažby jsou pak velmi elegantní. Méně se lze setkat s dlažbami z čediče či břidlice.